EXEKUCE 3 - jeden z běžných příběhů
Ahoj lidi,tak jsem v pondělí měla návštěvu z ....... od soudního exekutora XY. Nikomu bych tenhle odporný zážitek nepřála zažít,i když jsem si vědoma,že v současné době nálety exekutorů se dají připodobnit k náletům hladových kobylek,po kterých zůstane jen prázdnota,spoušť a obrovská bolest v srdci lidí a hlavně dětí. Bydlím v pronajatém bytě matky,na kterou mám nájemní smlouvu.Když si máma kupovala tento byt,zakoupila ho i s vybavením.Paradoxem ovšem je,že soupis veškerého vybavení sepsali s původním majitelem,ale což netušili ani jeden je to,že si tohle lejstro měli nechat ověřit notářem.Což tak před více než čtyřmi roky neučinili, byla dohoda pro pány vykonavatele spravedlnosti neplatná.Po 30minutách výměny ostrých názorů začalo olepování" nádhernými žlutými nálepkami".Sebrali mému synovi tablet,který dostal od babičky v srpnu k narozeninám,polepili a odvezli notebook,který je též ve vlastnictví mojí matky,který ještě dodnes splácí.Když si mamka chtěla odnést svoje věci domů,zahradili ji cestu ke dveřím,s tím,že ona ať odejde,ale bez těchto věcí.Došlo samozřejmě na malou strkanici.Ještě před tím jsem ale zavolala policii ČR,která k celé věci jen přihlížela,a,nekonala nic.Pouze dohlíželi na to,aby zde nedošlo k násilí.Vedle v místnosti brečel můj syn,který nechápal vůbec nic.Tohle všechno trvalo přes hodinu.Jak to všechno dopadlo? Babička si vzala půjčku 10000 od providentu,aby si mohla znovu koupit jednou už zaplacené věci a podepsala,že za mě bude platit každý měsíc 1500dluh,na který já samozřejmě nemám,protože jsem v invalidním důchodu a pobírám důchod v částce 5280,což je částka s kterou nepokreji ani nájemné a příspěvek na bydlení máme se synem 3995,kde je zahrnutý i přídavek na dítě ve výši 610korun.Alimenty nedostávám,protože otec mého dítěte je nezvěstný. Lidičky nepíšu to,abych vyvolala soucit,jen bych vám ráda poradila na základě vlastní zkušenosti.Schovávejte si veškeré účty,od věcí které jsou vám darované,respektive ti,kteří vám určitou věc zapůjčí.Neberte věci jako dary,i to vám mohou sebrat.Jestliže vám někdo zapůjčí třeba starou lednici nebo pračku,ač si ten dotyčný vše nechá potvrdit notářem,nebo ověřením podpisu.Víc vám těď nejsem schopna napsat,protože mi neustále ještě myšlenky odbíhají k posledním třem dnem,než je ze sebe setřesu.Snad vám alespoň něco málo z těchto slov pomůže.Držte se lidi!!!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Toto je jeden z typických příběhů. Snad se na mě autor nebude zlobit, že jsem si ho vypůjčil a odstranil jsem všechna jména, aby zůstal anonymní. Je z něho vidět typický příklad toho, že exekuce je především psychologický nátlak s jasnou, předem velmi dobře připravenou koncepcí a proti nepřipravenému protivníkovi je pro vykonavatele snadné vyhrát. Cílem celého toho "psycha" je udělat divadlo, humbuk a vystrašit vás. Pak snadno začnete prosit o pomoc své blízké, kteří jsou tím také vtaženi do situace a prožívají ji stejně emotivně spolu s vámi. Všichni jsme pak vystrašení, deprimovaní a nejsme pak schopni zdravého úsudku, máme sklon ke zkratkovitosti a vzteku. V tu chvíli většina z nás rezignuje a je ochotna podepsat prakticky cokoli, jen aby ten nátlak skončil. On po podpisu skutečně skončí, často však jen na omezenou dobu a pak se návštěva opakuje v podobném duchu.
V tomto příběhu můžeme jedině spekulovat a tom, jak to bude dál. Jestli je zbývající dluh s příslušenstvím jen pár tisícovek, babička bude pár měsíců poctivě posílat splátku, pro jistotu nějakou tisícovku přeplatí, aby se návštěva už nemohla tak snadno opakovat. Nebo je dlužná částka v desítkách tisíc a exekutorovi se vyplatí rok až dva přijímat tuhle "rentu", aby pak poslal své lidi znovu do akce a naúčtoval si k dluhu kromě úroků další vymáhací poplatek a zůstal na další období "na svém". Paradoxně v případě dluhu ve statisících by mohla být velká šance na klid také ... to by pak více záleželo na věřiteli.
Určitě by osoby, které samy nejsou dlužníky neměly na místě a pod tlakem cokoli podepisovat! Tím se zpravidla zbytečně stávají jen dalšímí spoludlužníky. Pokud i přes to hodláte něco takového učinit, chtějte se vždy před tím poradit s někým nezávislým. Může to být samozřejmě právník, ale klidně někdo z krizové poradny nebo alespoň ten přivolaný policista nebo třeba soused ... pokud se alespoň trochu orientuje v tom, co smlouva znamená. Nebojte se říct, že chcete splácet, ale že smlouvám nerozumíte a nepoznali byste z toho ani to, kdyby vám dávali k podpisu souhlas s darováním orgánu. Nepospíchejte! Čas je stejný pro ně i pro vás. Oni pospíchají daleko víc, než vy, jen oni to celé řídí (protože jim to dovolíte) a svůj spěch oni vám nedávají najevo. Zkuste se uklidnit, uvařit si kávu (pokud neodnesli konvici) a v klidu si k protokolu nebo ke smlouvě sednout a pomalinku, každé slovo 3x si ji číst. Pak se na každou nejasnost (i jasnost) zeptejte a chtějte vysvětlit. Ptejte se, co kdyby došlo k ..., co se stane potom a podobně. A sledujte, jak tentokrát oni začnou být nervózní a na odchodu. Oni totiž pospíchají dál, protože u vás už vyrabovali a musí rabovat u sousedů!!!!
Jak vidíme z příběhu, velmi citlivou skupinou jsou naši rodiče a prarodiče, kteří mají přirozenou tendenci nás chránit a pomáhat nám (tak, jak by měla naše policie :-) ) i když jsme dávno dospělí a odpovědní sami za sebe. A další citlivou skupinou jsou pak samozřejmě děti, kterým sebrání hraček působí okamžité, velké trauma. Naložili jsme na bedra instituce, které říkáme rodina, velká břemena a očekávání a rodina to často nemůže unést. Své děti vychováváme často ve velmi sterilním prostředí, skoro v ochranném obalu a v pocitu nedotknutelnosti, který je chrání proti světu (i životu). Pak se nedivme, že jim takový případ zabaveného tabletu způsobí traumatický zážitek.