Odpovědnost za svůj příběh máte vy ...

Lež je skutečně fenomén naší doby. Nabalujeme si ji a vláčíme si ji s sebou jako sněhovou kouli celá staletí. Alibisticky si rádi spojujeme lež výhradně s naším mluveným nebo psaným projevem, ale lžeme často aniž bychom promluvili. Můj typický popisující obrázek je následující. Maminka se synkem hovoří se synkovou učitelkou, která jí sděluje: "váš syn je strašný lhář!". Maminka oponuje: "ale to se musel naučit ve škole, protože my u nás v rodině nikdy nelžeme!" ... střih režie :-) ... zevrubný pohled na maminku shora dolů: vlasy - barva, sestřih, účes ... upravené a obarvené obočí, oční linky, řasy, stíny ... make-up ... rtěnka ... náušnice .. slušivý top ... push-upka ... parfém. Napočítali jsme více než deset lží a nejsme ještě ani v pase. Nutno dodat, že dolní polovina těla bývá v tomto směru méně exponovaná. Dámám se omlouvám, že jsem si vybral obraz, v němž hrají hlavní roli ony. Vůbec tím neříkám, že my muži lžeme méně, to v žádném případě neplatí, jen ty naše lži nejsou tak hezky vidět. Ano, lži, podfuky, předstírání, maskování, klamy ... to jsou běžné zbraně našich každodenních společenských soubojů a šarvátek. Jejich cílem je nepochybně vystoupat o fous výš na pomyslném žebříčku společenského úspěchu. Vydám-li se hlouběji pod povrch, dostanu se do lží v myšlenkách, kde pomyslná sněhová koule opět nabývá. Každé z těch akcí na povrchu předchází myšlenky obrazy a záměry, většinou již tak zautomatizované, že jejich průchod mojí myslí sotva postřehnu. K tomu se nabalují klamy, které zůstávají jen v mém vnitřním myšlenkovém světě a navenek se (někdy jen zdánlivě) nijak neprojevují. Takovou lží může být klidně představa, že jsem ministr zdravotnictví a prezentuji před kamerami svůj boj s virem ... že jsem v tom vždycky lepší, než kterýkoli ze skutečných ministrů, je můj obligátní sebeklam, vy můžete mít jiné :-).  Jinou možností jsou myšlenky a představy vznikající při čtení knihy nebo pohledu na dílo, které mě nějak oslovuje. Pak jsou tu filmy a virtuální realita. Ještě hlouběji mohou být námi vědomě neovládané myšlenkové pochody - sny. Ve snech je lež běžným prostředkem ke změně snové reality a funguje to tam skvěle. Umíme létat, teleportovat se, pracovat s časem, bohatnout, chudnout, být superúspěšní i superneúspěšní ... 
ať se nám to líbí nebo ne, lež ja náš parťák do pohody i nepohody tohoto světa. Může být osvobozující přijmout ji a jako s parťákem s ní také počítat. Svět bez lži by byl o mnoho chudší.
Vrátím-li se na začátek a začnu pátrat po tom, zda se v příběhu člověk versus lež nabízí nějaké rozřešení, jedno se mi nabízí. V rituálech přírodních národů najdu některé velmi podobné věci ... tetování, malování atd. Jsou tedy i oni lapeni ve lži? Kde je ten zlomový moment, odkud je to již vězení? Ten vidím v tom, jak vážně ty věci vnímáme. Dokud jde jen o HRU v níž vůbec nezáleží na výsledku a vítězi, ale jde pouze o to, abychom si hráli a účastnili se té hry, je vše v pořádku a míra svobody je v tom obrovská. Jakmile se to však překlopí do stavu vážnosti a důležitosti, začne jít o výhru a vítěze, pak jsme v pasti a svoboda je ta tam.