Mnoho povyku pro nic ... ?
Tak, jak dobrá hospodyňka pro pírko přes plot ... mají dnes mnozí "komentátoři" pocit, že dobrý komentátor kdejakým hovnem má se zabývati.
Tak nějak to vidím s celkem trapným písmenným výstupem pana Šafra ... kde to safra je ... tady .. http://svobodneforum.cz/jak-zastavit-babisovo-hnuti-pochopit-ze-jde-o-fasismus-a-podle-toho-s-nim-jednat/#
Většinou máme podivnou tendenci nálepkovat ... cokoli ... souseda (divnej patron, páč mi jednou odsekl na schodech), sousedku (to musí bejt ale jízda :-) ), politiky, prezidenty, umělce ... systémy ....všechno. Naše černobílý vidění nás do toho totiž pořád tlačí a hce po nás, abychom tomu dali známku a výsledek dobré/špatné. Učili nás to přece celé dospívání ve škole.. Je pro nás pohodlné ponechat si v sobě jen výslednou emoci a tím s tím být hotoví. Fašismus = FUJ a basta. Jenže věci bývají mnohem pestřejší a složitější, než se jeví na první pohled. Společenský systém má desítky, možná stovky, různých funkcí a aspektů, které bychom museli hodnotit každý zvlášť, protože ať je budeme porovnávat podle jakéhokoli hodnotového žebříčku, půjdou často úplně proti sobě. A tak je to i s fašismem. Díky fašistickému systému tu dnes máme spoustu - na první pohled samozřejmostí, které jsou ale samozřejmostmi jen proto, že byly tak důležité a populární, že se je po válce nikdo neodvážil zrušit. No, možná by se i odvážil, nebýt konkurence soupeřícího socialismu, který mnohé ty sociální "výhody" ještě víc posílil.
Pavel Šafr nás tu straší fašísmem a někteří se snad i zastrašit dáme, protože máme v podvědomí tu nálepku fašismus = FUJ. Když se jí naopak zbavíme, mohli bychom jásat a křičet něco ve smyslu: "hurá, konečně tu někdo udělá pořádek, jako tomu bylo v krizí drceném Německu či Itálii třicátých let".
Asi mám špatnou zprávu a kdybych ti to teď, milý čtenáři, vysvětloval u dubovýho stolu v hospodě po třech pivech, začal bych asi větou: "nevěř tomu, co kdejakej zakomplexovanej idiot vyslintá do klávesnice a dá tomu trapnej, onálepkovanej nadpis jen proto, aby byl on sám zajímavej". Kdyby se Pavel Šafr aspoň trochu snažil, věděl by, že Hitler byl malíř pokojů a Mussolini pomocný dělník a vystudovaný učitel. Babiš je oligarcha, velkopodnikatel a třeba mu můžeme dát i nálepku moderního mafiána. V tom je velmi podstatný rozdíl a perfektně to sedí i k tomu emočně plochému průběhu sjezdu hnutí ANO. Když to onálepkuju a zjednoduším (pardon), tak člověk z lidu si musí plně získat lid přes jeho emoce, boháč si lid prostě koupí. A fašismus není ani teoreticky možné uplácat z toho bezemočního bláta, které má Andrej v dlaních. Ten naopak na emocích lidu stojí a padá. Těch pět styčných bodů fašismu, které zde Pavel skoro teše :-) do kamene jsou zároveň znaky pokřivené demokracie, kterou nazýváme běžně mediokracií či oligokracií. Tedy žádná senzace a nic nového pod sluncem. Andrej Babiš jen úspěšně pokračuje v nastolené cestě ... Klausem, Zemanem, Dlouhým atd. A že došel dál, než jeho předchůdci je celkem logické ne?
Cílem Andrejova vládnutí zde s velkou pravděpodobností není udělat skutečně pořádek, neboť by v mnoha ohledech musel zasáhnout a omezit i oblasti svého osbního zájmu, což velkopodnikatel udělá pouze ve dvou případech - musel by se pomátnout nebo by musel prozřít, což bychom ale poznali jinak a dosavadní kroky pana vicepremiéra zatím svědčí o opaku.
Inu což ... pořádná skartovačka zmákne jak Andreje Babiše, tak Pavla Šafra ... oba pěkně do jedné kupičky proužků, vhodných třeba k vycpání balíku s potravinami na východní Ukrajinu ... :-)